Rozhovor šéfredaktora Jaroslava Hovorky s MUDr. Hanou Váňovou o homeopatii

Rozhovor šéfredaktora Jaroslava Hovorky s MUDr. Hanou Váňovou o homeopatii

1. V ČR existuje několik lékařských společností zaměřených na homeopatii. Můžete nám základní strukturu objasnit?

Ano, máte pravdu. Nejen v České republice, ale i jinde ve světě existuje více společností zaměřených na homeopatii. Problém je v tom, že většina z nich sdružuje i nelékaře, i když některé mají slovo lékařská ve svém názvu. Proto mnohdy dochází ke střetu zájmu a kompetencí a snižuje to důvěryhodnost homeopatie v očích lékařské veřejnosti. Základem každého léčení musí být správná diagnóza a tu je schopen stanovit pouze lékař a nese za to také zodpovědnost. Na druhé straně je homeopatie velmi účinná a šetrná léčebná metoda a je ke škodě celé medicíny a hlavně pacientů, že ji většina lékařů nezná a v praxi nepoužívá.

Proto byla v ČR v roce 2007 založena Homeopatická lékařská asociace, která sdružuje výhradně lékaře a veterinární lékaře. Její hlavní snahou je začlenit homeopatii v ČR do systému medicíny.

Cílem Homeopatické lékařské asociace je to, aby:

• lékaři znali homeopatii, její možnosti a limity
• pacienti byli o homeopatii pravdivě informováni
• zodpovědné instituce počítaly s homeopatií jako s regulérní medicínskou metodou

2. V čem spočívá princip této metody?

Homeopatie je terapeutická metoda, která klinicky využívá jevu podobnosti a používá léčivé látky v nekonečně malých /infinitezimálních/ a dynamizovaných dávkách.

Princip podobnosti je základním homeopatickým pravidlem a lze jej vysvětlit následovně: nemocnému se podává jako lék látka, která je schopná způsobit zdravému nebo citlivému jedinci podobné /homoios/ utrpení /pathos/.

Homeopatickou léčebnou metodu charakterizují 3 zvláštnosti:

a) "obraz léku"

Poznání a popsání příznaků experimentálně vyvolaných u zdravých a citlivých jedinců jednotlivými farmakodynamicky aktivními látkami, neboli popsání "patogenezí", jejichž souhrnem je homeopatická Materia medica. Je to kniha obsahující komplexní obrazy jednotlivých léků na tělesné i psychické úrovni. Informace pocházejí z toxikologických pokusů, experimentálních a klinických pozorování. V posledních době je kladen velký důraz na prověřování spolehlivosti jednotlivých symptomů s ohledem na nejnovější poznatky medicíny.

b) "obraz pacienta"

Pochopení výrazu "podobné utrpení". To znamená souhrn všech změn ve způsobu cítění nebo chování nemocného způsobených jeho nemocí. Odborně tomu říkáme homeopatická sémiologie nebo totalita symptomů, laicky mozaika příznaků.

Lékař tedy hodnotí nejen tělesné patognomické příznaky nemoci tak, jak je zvyklý ve své běžné praxi, ale také příznaky dané individuálními reakcemi specifickými pro každého nemocného. Má-li pacient například prudce nastupující horečku bez žízně a bez pocení doprovázenou výraznou úzkostí, dostane homeopatický lék ACONITUM, pokud je horečka doprovázená žízní, pocením, lokální a celkovou kongescí a světloplachostí, je potřeba podat lék BELLADONNA.

c) ředění a dynamizace

Homeopatický lék v infinitezimálních a potencovaných dávkách má pouze dynamické účinky a působí ve směru vlastní fyziologie organismu a v souladu s jeho obrannými systémy. Homeopatická terapie je terapií reaktivní. Klasická terapie je korekční nebo substituční. Obě lze podle potřeby výhodně kombinovat.

Při homeopatickém vyšetření tedy srovnáváme dva reakční obrazy - obraz léku popsaný v Materii medice a obraz pacienta v rámci jeho nemoci ve všech kontextech. Klinická homeopatie je založena na hlubším pochopení patofyziologických souvislostí na jedné straně a zohlednění psychických faktorů ovlivňujících všechny pochody v těle na straně druhé. Objevením neurotrasmiterů je moderní medicínou přinesen důkaz propojení těla a mysli. Homeopaté to svými pozorováními a klinickou zkušeností dokázali už dávno.

3. Existuje nějaká metoda vyhodnocování výsledků léčby?

Možná to bude znít zvláštně, ale homeopatie má vědecký základ. Princip podobnosti znal a ve své praxi využíval již Hippokrates. Povšiml si, že toxické a terapeutické schopnosti látek mívají podobný účinek. Není jistě náhodou, že slovo farmakon v řečtině znamená lék i jed. Teprve na konci 18. století německý lékař Christian Samuel Hahnemann, zkušený chemik-toxikolog a multilingvista tuto Hippokratovu hypotézu systematicky experimentálně vědecky ověřoval a potvrdil.
Po dlouhých letech vědeckého bádání dospěl k závěru, že účinek léku ovlivňujícího "dynamis - životní sílu" nevymizí při jeho ředění, kterým se odstraní nežádoucí vedlejší účinky, jež v těle vyvolává každá látka ve vážitelném množství. To byl geniální objev, který Hahnemann mnohokrát systematicky ověřoval a zdokumentoval.

Od té doby používáme homeopatické léky v tzv. infinitezimální dávce získané postupným ředěním - potenciací a třepáním - dynamizací. Dnes jsou tyto metody díky moderním technologiím zdokonaleny, ale základní princip zůstává.

Existuje metoda ředění centezimálního, označuje se CH /centezimální dle Hahnemanna/, kdy se k jednomu dílu matečné tinktury přidá 99 dílů rozpouštědla a tím vzniká první centezimální ředění 1/100, tj. CH 1. Decimální ředění představuje roztok v poměru 1/10, D 1. Číslo vždy znamená počet kroků. Mezi jednotlivými ředěními se směs silně třepe - dynamizuje.

Existuje mnoho důkazů, že Hahnemann byl precizní vědec a díky němu je homeopatie léčebnou metodou vycházející z nejčistší tradice experimentální medicíny. Hahnemann vyšel z Hippokratovy hypotézy, pečlivě a systematicky pozoroval a zapisoval objektivní fakta, která způsobila zrod určitých myšlenek. Ty se pak staly podkladem experimentální činnosti, jež platnost iniciální myšlenky potvrdila. Hahnemann ve své době samozřejmě neznal Avogadrovo číslo a i on zpočátku pochyboval o účinnosti mnohokrát ředěných látek, ale praxe jejich účinnost potvrdila. Od dob Hahnemanna uplynulo už více než 200 let, a základní principy homeopatie se nezměnily. Tisíce lékařů na celém světě nashromáždilo značné množství experimentálních i klinických faktů.

O pozitivních účincích homeopatie bylo již publikováno mnoho velmi dobře vedených klinických studií. Důkazy o fyzikálních změnách homeopatických ředění přinášejí významné osobnosti vědeckého světa. Přesto byla homeopatie zatracována jako nevědecká, neboť se nedařilo prokázat způsob účinnosti infinitezimálního ředění. Nyní, v době kvantové fyziky a informatiky, se i toto začíná dařit.

Zakladatel informatiky Werner Heisenberg v knize "Fyzika a filozofie" píše: "Budoucnost věd filozofických a medicíny je v tom, že musí zahrnout ducha kvantové mechaniky." Zdá se tedy, že medicína potřebuje změnu paradigmatu, aby nové vědecké poznatky dokázala rychle integrovat.
Tak jako přijetí kvantové fyziky a jejich výdobytků /mobil, počítač apod./ nezrušilo úplně platnost Newtonových zákonů, ale přesněji vymezilo podmínky jejich platnosti, tak analogicky přijetí homeopatie jako součásti medicíny neruší poznatky a přístupy jiných medicínských oborů, ale obohacuje je o nové možnosti.

Homeopatie je v principu energoinformační metoda působící komplexním způsobem na funkční úrovni těla. Objev neurotransmiterů a sledování jejich změn pozitronovou emisní tomografií by mohlo být jednou z cest, jak toto působení dokázat. Homeopatický lék je specifickým regulátorem nemocného organismu, působí cestou kvalitativní reakce. Účinkuje v infinitezimálním množství, tedy nehrozí nebezpečí chemické toxicity nebo předávkování.

Obecně víme, že IN-FORMACE /"formování zevnitř"/ dokáže měnit strukturu hmoty. Jak přesně tomu odpovídá starý výrok Sartiéra, že "funkce tvoří orgán"!

Dnes, v době medicíny založené na důkazech, se vědecká verifikace homeopatie stává více a více důležitou.

Výzkum je soustředěn do těchto oblastí:

• základní výzkum: rozvoj znalostí, vlastností a účinků homeopatického léku
• klinický výzkum: účinky homeopatického léku na člověka
• epidemiologické studie: účinky homeopatie na veřejné zdraví
• veterinární homeopatie

Základní výzkum v homeopatii

Základní výzkum v homeopatii má za cíl pochopit a vysvětlit účinky homeopatických ředění. Má dvě větve. První z nich je výzkum fyzikálně-chemický, jehož cílem je prokázat, že homeopatický lék má fyzikálně-chemické vlastnosti odlišné od vody (placeba) a že se liší i různá ředění homeopatických léků. Druhou větví je pak výzkum farmakologický, který prokazuje odlišnost vlivu homeopatického léku na živý organismus oproti placebu a fyziologickou nebo biochemickou odpověď živého organismu na podaný homeopatický lék.

Výzkum fyzikálně-chemický je pro laika poměrně složitou problematikou, nicméně je to zajímavá disciplína, které se věnují velmi zvučná jména světové vědecké obce. Využívají mnoha různých metod. Na prvním místě je třeba zmínit studie termoluminiscence nedávno zesnulého profesora Louise Reye. Termoluminiscence je jev, při kterém se vzorek základní substance, hluboce zmrazený na cca -180°C, ozáří radioaktivním zářením, čímž dojde k excitaci elektronů v základní substanci. Ty se při následném ohřevu vzorku vrací do svých základních drah, přičemž dochází ke vzniku světelného záření, které je citlivými přístroji dobře detekovatelné. Profesor Rey s touto metodou pracoval desítky let a na základě mnoha svých experimentů publikoval velkou řadu prací. Prokázal, že pro každou použitou substanci (pracoval například s těžkou vodou, solemi lithia a dalšími látkami), je charakter vyzářeného světla naprosto jedinečný, podobě jako je třeba lidský otisk prstu. Prokázal také, že intenzita vyzářeného světla je jednoznačně závislá na stupni homeopatického ředění a to paradoxně tak, že čím je výchozí látka zředěnější, tím je energie vyzářeného světla větší.
Podobným fyzikálním jevem je spektrofotometrie, kde k excitaci /vybuzení/ elektronů ve zkoumané substanci dochází působením světelného paprsku určité vlnové délky. Návrat elektronů na původní úroveň je opět doprovázen vyzářením světla a to od ultrafialového až po viditelné světlo. Rosas Landa spolu s kolegy prokázal, že je detekovatelná jednoznačná odpověď, opět jedinečně charakteristická pro určitou výchozí látku a to i při potenciaci za hranici Avogadrova čísla. Pro doplnění bych si dovolila na tomto místě dvě poznámky. Pokud je nějaká látka zředěna za hranici Avogadrova čísla, které určuje počet molekul v jednom molu jakékoliv látky, znamená to, že roztok již neobsahuje žádnou molekulu výchozí substance. Tradiční - Ortodoxní - Konzervativní chemik by řekl, že se jedná již o čistou vodu. Nicméně experimenty profesora L. Reye i Rosas Landy dokazují, že tomu tak není.

Druhou poznámkou je pojem potenciace. Souvisí s tradiční výrobou homeopatického léku tak, jak ji objevil a zavedl již Samuel Hahnemann, kdy probíhají současně procesy ředění a protřepávání. Pokud je výchozí substance pouze ředěna, její účinky nejsou tak silné, jako když je současně v každém kroku i důkladně protřepávána. Tento fakt, známý výrobcům homeopatických léků již po staletí, má nyní i vědecký důkaz například v práci Sukuleho a jeho spolupracovníků, který prokázal rozdílnou odpověď ve spektrofotometrii pro vzorek léku Nux vomica s protřepáním a bez něj.
Italští badatelé Ellia a Niccolli ve svých experimentech taktéž dokázali jedinečné vlastnosti látek potencovaných až za hranici Avogadrova čísla a to oproti placebu a také oproti látkám pouze zředěným. Sledováním termodynamických vlastností prokázali, že teplo vzniká i v případech, kdy je smíchán roztok homeopaticky potencované zásady s kyselinou, i když teoreticky by k žádné takové reakci nemělo dojít.

Nejen na základě výše zmíněných prací je fyzikálně-chemický výzkum schopen jednoznačně a věrohodně prokázat, že si roztok nějaké látky, i když je zředěn až za hranici Avogadrova čísla, zachovává některé vlastnosti výchozí substance a vykazuje fyzikálně-chemické vlastnosti odlišné od placeba a nepotencované substance.

Poslední novinky na tomto poli přináší profesor Luc Montagnier, francouzský virolog, spoluobjevitel HIV a laureát Nobelovy ceny za rok 2008, jehož práce má pro homeopatii nesmírný význam. Ve studii publikované v roce 2009 Montagnier ukázal, že některé bakteriální řetězce DNA jsou schopny vyvolat elektromagnetické záření a to i při vysokých vodních ředěních, až 1018. Tato studie je důležitým příspěvkem do rostoucího souboru důkazů v základním výzkumu s přímou souvislostí s homeopatií. Montagnier se neobává svých kolegů, kteří by si mohli pomyslet, že se posunul do pseudovědy. Neústupně odpovídá: "Ne, jelikož to není pseudověda. Jsou to skutečné jevy, které vyžadují další studium."

Farmakologický výzkum je již oblastí zajímavější a poměrně dobře pochopitelnou.

Jedny z nejvýznamnějších studií prokazující účinek homeopatických léků na živý organismus jsou výsledkem právě tohoto výzkumu. Na prvním místě je třeba jmenovat studii francouzských autorů vedených profesoren Belonem týkající se inhibice degranulace bazofilů. Bazofily jsou skupinou bílých krvinek odpovídajících za vznik příznaků označovaných jako alergické. Bazofily se fyziologicky senzibilizují nějakým alergenem (na svém povrchu budou mít receptory pro daný alergen) a pokud se tento alergen na příslušné receptory naváže, uvolní bazofily ze svých granulí histamin, látku zodpovědnou za příznaky vzniku alergické rýmy, vzniku alergické vyrážky a/nebo stažení průdušek. Histamin sám pak brání uvolňování granulí s histaminem z těchto buněk. F. Belon se spolupracovníky získal senzibilizované bazofily z periferní krve pokusných osob a ty pak podrobil vlivu různých homeopatických potencí histaminu (1 CH - 50 CH). Degranulace bazofilních buněk byla sledována mikroskopicky a současně pomocí cytoflowmetru. Teoreticky by měla odpověď bazofilů na klesající koncentrace histaminu exponenciálně klesat a u ředění vyšších než 12CH by měla být nulová. Průběh odpovědi ale není ani lineální ani exponenciální, jak by se dalo očekávat, ale má tvar sinusoidy. Některá ředění histaminu odpověď vyvolají, některá ne. Nejprve byly výsledky studie napadeny oponenty homeopatie s tím, že se jedná o laboratorní chybu. Když se ale stejné výsledky potvrdily opakovaně a dokonce byly potvrzeny i nezávislými univerzitními laboratořemi v Miláně a Torontu, byla studie vyhodnocena jako jeden z nejvýznamnějších důkazů účinku homeopatického léku.

I když jsme schopni prokázat, že má homeopaticky zředěná látka fyzikálně-chemické vlastnosti odlišné od placeba a i když jsme schopni prokázat účinek takto připravených látek na živé buňky či tkáně odlišný od placeba, je třeba konstatovat, že bohužel stále neumíme vysvětlit mechanismus léčebného účinku na člověka jako celek.

Tyto problémy jsou dány celkovou úrovní poznání. Doposud umíme léčebný účinek nějaké látky vysvětlit pouze v pojmech klasické farmakologie, tedy ligand (lék) - příslušný receptor - definovaná buněčná odpověď - zvýšení nebo snížení nějaké fyziologicky účinné látky (katecholaminy, hormony atp.). Je složité zkoumat procesy v jejich komplexnosti. Je nutné připustit, že věda je lidský subsystém, který se neustále vyvíjí.

Klinický výzkum v homeopati

Cílem klinického výzkumu je prokázat účinek homeopatického léku na člověka dle zásad EBM.

Výzkum je ale problematický:

• homeopatický lék má komplexní účinek, proto je obtížné stanovit úzkou indikaci,
• z toho vyplývá i důležitost sledovaných parametrů ve studiích.

Nemalý problém představuje i cena výzkumu, protože náklady na jednoho pacienta ve studii se pohybují kolem 1500-3000 Euro.

Účinnost homeopatických léků je v současné době prokázána na úrovni IA dle kriterií Evidence Based Medicine a to pro léčbu chřipky, pro léčbu dětských průjmů, dále pro léčbu alergické rýmy, revmatických potíží a též pro léčbu pooperačního ileu. Je to nejvyšší možná míra důkazu účinnosti nějakého léku, protože zde jsou shrnuty výsledky několika randomizovaných kontrolovaných studií.

Další velmi dobře vedené studie, byť nemají tak vysoký stupeň důkazu, zahrnují onemocnění jako je astma, fibromyalgie, poranění kloubů, migrény, arthritidy a mnohé další.

Za zmínku zde stojí v první řadě tři studie s lékem Oscillococcinum (Ferley et al, British Journal of Clinical Pharmacology, 1989; Papp et al, British Homeopathic Journal, 1998; Selkova et al, Maladieus Infectieuses, 2005), které prokazují jasný klinický efekt léku Oscillococcinum v léčbě chřipky a chřipkových syndromů. Studie dosahují úrovně důkazu IA dle kritérií Evidence Based Medicine.

Z nejnovějších studií je třeba uvést práci vedenou dr. M. F. Bordet (Bordet et al, Homeopathy 2008). V této velké observační studii vedené v 8 zemích, na níž participovalo 99 lékařů, byla sledována kvalita života žen, homeopaticky léčených, které měly potíže s návaly horka v menopauze.
Byla srovnávána kvalita života před zahájením léčby a po ní, sledovanými parametry byly návaly horka a pocení. Po zahájení léčby došlo ke snížení VAS sledovaných parametrů o 3,6 resp. 3,8 bodu, což představuje významné zlepšení v kvalitě života.

Jinou studií s jasným benefitem homeopatické léčby představuje studie Pommier at al, kde byl sledován vznik radiační dermatitidy II. a vyšších stupňů u pacientek ozařovaných pro tumor prsu, srovnáván byl efekt léků Trolamine a Calendula. Ve skupině s lékem Trolamine byl zaznamenán výskyt radiační dermatitidy v 63% případů, ve skupině s lékem Calendula to bylo pouze 41% pacientek.

Epidemiologické studie

Sledují vliv homeopatické léčby na veřejné zdraví. Již několik let probíhá ve Francii studie EPI3, ve které je zahrnuto jako participujících na 800 lékařů. Ve studii jsou sledováni pacienti léčení čistě homeopaticky, alopaticky a kombinací obou postupů. Nyní se očekávají publikace výsledků týkajících se pacientů s depresí, muskuloskeletálními potížemi a respiračními chorobami.
Ve fázi příprav je studie, která se bude zabývat kvalitou života onkologických pacientů s podpůrnou homeopatickou léčbou.

4. Mohou se lékaři se zájmem o homeopatii školit a odborně vzdělávat?

Homeopatická lékařská asociace je v ČR garantem mezinárodní školy klinické homeopatie CEDH /Centre d´Enseignement et Dévelopement de l´Homéopatie: viz www.cedh.org/ se sídlem v Paříži, která má mnohaletou tradici a výbornou klinickou základnu. Podle této koncepce se přednáší asi v 60 zemích světa. Základní vzdělávání probíhá formou dvouletého víkendového studia /v každém roce 5 víkendů/ zakončeného zkouškou s obdržením mezinárodního diplomu.

Od roku 2008 má HLA svého zástupce v mezinárodní radě Conseil d´orientation CEDH, která se schází jednou ročně. Přednášejí čeští a francouzští lektoři s akreditací CEDH. Dále HLA pořádá víkendové specializační semináře na různá klinická témata, 1 x ročně několikadenní seminář s prostorem pro vzájemné diskuse a s přítomností zahraničního hosta. V průběhu roku probíhají v několika větších městech konzultační odpoledne zaměřená na rozebírání konkrétních klinických případů lékařů v daném regionu vedená lektorem CEDH. 1 x ročně se koná konference, která přináší českým lékařům reflexe ze světového homeopatického dění /hlavně z kongresů LMHI a CEDH/.
HLA vydává 3 x ročně Homeopatickou revue s příspěvky lektorů i ostatních lékařů a s články ze zahraničních zdrojů. Máme i webové stránky: www.hla-homeopatie.cz.

5. Jakou pozici má homeopatie v zahraničí?

Christian Boiron ve své knize "Proč důvěřuji homeopatii" v úvodu píše, že homeopatii praktikuje 150 000 lékařů homeopatů na celém světě a z toho 15 000 jich je ve Francii. Ve Francii je homeopatie součástí každodenní praxe pediatrů i praktických lékařů a většina homeopatických léků je proplácena ze zdravotního pojištění. Mnohaletou tradici má homeopatie v Anglii. Vím, že i v Německu mnoho praktických lékařů zcela běžně ordinuje homeopatické léky.

Minulý rok jsme na Specializační seminář pozvali paní doktorku Sigrid Cruse, která je konsiliární lékařkou pro homeopatii na Dětské klinice Univerzitní nemocnice v Mnichově. Také v Indii je mnoho lékařů praktikujících homeopatii. Osobně jsem se s ní setkala už v roce 1995 na stáži na Klinice komplementární medicíny v Colombu, kde byla běžně praktikována spolu s akupunkturou.
Na kongresech LMHI /Liga medicorum homeopatica internationalis, letos v květnu bude v Rize již 66. ročník/ se setkáváme i s mnoha lékaři homeopaty z Jižní Ameriky a Japonska, z nichž mnozí pracují na klinikách.

V bývalých socialistických zemích byla homeopatie, podobně jako u nás, zakázaná, ale po revoluci došlo k jejímu rozvoji. CEDH působí v mnoha zemích východní Evropy. Například v Bulharsku se homeopatie přednáší i na některých lékařských fakultách.

Dana Ulmann v knize "Why famous people and cultural heroes choose homeopathy" píše o mnoha slavných lidech napříč světem i různými věky, kteří se úspěšně léčili homeopatiky. Moc zajímavé čtení.

6. Máte nějaké zkušenosti, nebo případy, kdy tato metoda výrazně pomohla pacientům v situaci, kdy třeba klasické metody již selhávaly?

Těch případů je mnoho. Praktikuji homeopatii už 20 let. Naučila jsem se jí vlastně kvůli dceři, která od malička trpěla ekzémem, a klasické léčení nepřinášelo efekt. Během 2 let intenzivní homeopatické léčby ekzém zcela vymizel a zlepšila se i celková imunita, takže dcera /24 let/ dosud neměla antibiotika.

Pro názornost uvedu případ mladého zdravého muže, kterému kamarádi nasypali do piva neznámou látku. Bezprostředně se objevily křeče a porucha vědomí. Muž byl hospitalizován na ARO, kde zjištěn výrazný deficit magnesia. Po několika infuzích se stav upravil, ale ne zcela. Od té doby se při každé mírné zátěži /běžný stres v práci, rekreační sport, větší množství jídla, sex apod./ objevovaly záchvaty tetanických křečí, přestože pravidelně užíval Magnosolv, hořčíkové tablety a po každé atace křečí i hořčíkové infuse. Byl sekundárně velmi neurotizován. Psychoterapie byla bez efektu, psychofarmaka zhoršovala tetanie. Život před tím zcela zdravého muže se dramaticky změnil. Po dvouletém trápení přišel na homeopatickou konsultaci. Byl předepsán homeopatický lék NUX VOMICA, nejdříve jedna tuba v ředění 9 CH 2 x denně 5 granulí, pak ředění 15 CH 1 x denně 5 granulí - celkem na 3 týdny a stav se výrazně upravil. Je tomu již 10 let a za celou dobu nepotřeboval hořčíkové infuse.

Pro homeopaty je to jednoduchý případ. Matečná tinktura pro výrobu homeopatického léku NUX VOMICA se připravuje ze semene kulčiby dávivé a obsahuje jako hlavní účinnou látku strychnin. To vysvětluje konvulsivní účinky a snížení prahu dráždivosti neuronů - to je příklad patofyziologické podobnosti homeopatického léku. V homeopatické hantýrce říkáme, že je to lék na "obsazené receptory". Uleví pacientům s křečemi po přemíře jídla nebo léků /např. po narkóze/, se spastickými rinitidami doprovázenými silným kýcháním, celkově podrážděným až agresivním.

7. Mohou lidé užívat homeopatika preventivně?

Ano. V principu je homeopatie metodou volby v případech, kdy je potřeba povzbudit vlastní obranyschopnost těla a řešit funkční potíže tak, aby nepřecházely do chronicity. Každý symptom je vlastně produktem celé fyziologie těla, jakási blikající kontrolka obranného systému. Homeopatický lék působí se směru vlastní obranyschopnosti. V moderní medicíně mnohdy používáme příliš těžké "zbraně" na nekomplikované případy. Tím riskujeme, že nám dojde munice, nebo že organismus bude našimi zásahy příliš vyčerpán. Naopak homeopatický lék podporuje obranyschopnost.
Výsledkem je vybudovávání zdraví - SALUTOGENESIS, protože tělesné a psychické funkce se nejen posilují, ale také se "učí" reagovat fyziologicky. Organismus má lepší zpětnou vazbu.
Běžně lze doporučit např. OSCILLOCCINUM, jako účinný lék pro prevenci a léčbu viróz. Jeho matečná tinktura obsahuje mnoho enzymů a adaptogenů, proto zvyšuje obecně podle pravidla patofyziologické podobnosti celkovou obranyschopnost. Osvědčil se i při náročných cestách s nutnosti adaptace /např. dlouhé lety letadlem s posuny času/ a také během rekonvalescence po terapii antibiotiky.

Dalším velmi užitečným preventivním lékem je ARNICA MONTANA. Během zvýšené tělesné zátěže /sport, neobvyklá fyzická práce/ pomůže rychleji metabolizovat kyselinu mléčnou ze svalů; po úrazech, při operacích a trhání zubů zmenší krevní ztráty a urychlí hojení.

COCCULINE je homeopatická specialita, která pomůže řešit nevolnost v dopravních prostředcích bez nežádoucího útlumu.

U nekomplikovaných viróz lze spolehlivě použít homeopatickou specialitu PARAGRIPPE, která obsahuje několik homeopatických léků v nízkých ředěních pokrývajících nejčastější chřipkové symptomy. To je jen několik příkladů preventivního použití homeopatik, které je možné doporučit bez lékařského vyšetření.

8. Jak dnes vypadá využívání metod, kterým někdy říkáme alternativní, v běžné lékařské praxi? Jde kromě homeopatie o akupunkturu, akupresuru a podobně.

V rámci 64. Kongresu LMHI v Oostende v r. 2008 představil Dr. Michel Van Wassenhoven se svými spolupracovníky rozsáhlou práci s názvem Scientific framework of homeopathy - Evidence Based Homeopathy. Součástí práce je i komplexní hodnocení C.A.M /Complementary Alternative Medicine/ v jednotlivých zemích. Jsou uvedeny i závěry WHO, která podporuje potřebu integrovat C.A.M. do existujícího systému zdravotní péče. Jsou zde zdůrazněna dvě základní práva: svoboda léčby pro terapeuta a svoboda volby způsobu léčby pro pacienta.

Podle WHO je kontrola kvality a účinnosti prioritou jak pro politické představitele, tak pro lidskou populaci. Práce se zabývá také důvody odmítání jakýchkoliv vědeckých důkazů v oblasti C.A.M - za hlavní důvod považuje teoretickou rezervovanost vlivné skupiny lidí. Je to válka mezi dvěma odlišnými paradigmaty, píše Wassenhoven. Pokud stávající paradigma nedokáže něco vysvětlit, považuje to za omyl. Ale existuje nové paradigma, paradigma informace a jejího předávání. TOMU NEROZUMÍM, JE TO SPRÁVNĚ? Nevylučuje molekulární paradigma, jen pomůže objasnit fakta, která molekulární paradigma nedokáže vysvětlit. A to je hlavní důvod, proč mají tyto metody potíže i světě, přestože mohou lékařům i pacientům hodně nabídnout.

I u nás existuje v rámci Společnosti JEP Akupunkturistická společnost, která sdružuje lékaře provádějící akupunkturu. Kurzy mezinárodní školy CEDH, která působí v České republice od r. 1992, prošlo již kolem 3000 lékařů. Přesto se nedá říci, že by tyto metody byly běžně používány v každodenní praxi většiny lékařů. Bude to také z velké části tím, že nejsou propláceny zdravotními pojišťovnami. Pozitivní je ale to, že jsou dostupné a že je pacienti stále častěji vyhledávají. Tedy zdá se, že tlak přichází zdola.

Aby lékaři mohli zájem pacientů uspokojit, musí metody znát a používat. A čím více bude lékařů zabývajících se alternativními metodami, tím méně budou pacienti vyhledávat léčitele, kteří nesplňují kritéria pro přesné stanovení diagnózy před léčením a mohou tedy způsobit pochybení ve výběru správné léčebné metody.

9. Měly by se stát tyto metody součástí běžné nabídky léčebné péče, být dostupné každému?

To by bylo vynikající. Akupunktura a homeopatie mají společné to, že každá trochu jiným mechanismem povzbuzují vlastní obranyschopnost. Jejich zařazením do klinické praxe by se značně rozšířil arzenál účinných a šetrných prostředků terapie u funkčních syndromů, v rámci sekundární prevence a rehabilitace. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že se s použitím akupunktury a homeopatie výrazně zkrátí rekonvalescence po úrazech a operacích, léčení vertebrogenních potíží, recidivujících infekcí a neurastenických syndromů. Omezí se spotřeba analgetik, psychofarmak a jiných symptomatických léků.

Léčením virových infektů homeopatiky se zkrátí jejich průběh a díky posílení celkové obranyschopnosti pak nedojde tak často k recidivám a sekundárním infekcím. Tím se podstatně sníží nutnost podávání antibiotik a omezí se vznik rezistence.

Podstatou skutečností je i to, že používáním uvedených metod se léčba zefektivní a zlevní. Sníží se náklady nejen na léčení ale i na finanční podporu v době pracovní neschopnosti. A to by měla být v dnešní době, kdy hledáme všechny finanční rezervy ve zdravotnictví, otázka velmi aktuální nejen pro lékaře, ale i pro všechny zodpovědné instituce.

10. Hradí léčbu homeopatiky pojišťovny?

Bohužel nehradí.

11. Má užívání homeopatických léků nějaká specifika a omezení?

Vzhledem k tomu, že homeopatické léky využívají infinitezimálního ředění účinných látek, nemají chemickou toxicitu. Jsou tedy vhodné pro těhotné a kojící ženy i pro malé děti. Z téhož důvodu není jejich účinek závislý na dávce. Naopak účinnost je dána stupněm podobnosti - čím podobnější je obraz léku celkovému obrazu pacienta, tím více symptomů lék pokryje.

V homeopatii se uplatňuje sublinguální transport, proto homeopatické léky necháváme rozpustit v ústech a nezapíjíme je asi půl hodiny. Před podáním homeopatického léku nesmí být v ústech silná aromatická příchuť /mentol, káva, cigareta, zubní pasta apod./. Nejběžnější forma homeopatického léku jsou granule /velikost antiperle/. Doporučení je používat 5 granulí v jedné dávce - v akutních případech 1 x - 3 x denně, v chronických případech 1 x denně až 1 x měsíčně.

Některé homeopatické léky, např. OSCILLOCOCCINUM, se vyrábějí ve formě globulí /velikost zrnka máku/, v tomto případě se použije na jednu dávku celá dóza /tubička/.

Některé homeopatické speciality /např. PARAGRIPPE, TRAUMEEL/ jsou ve formě tablet, které se rovněž rozpouštějí v ústech a nezapíjejí. Existují i homeopatické kapky /LYMFOMYOSOT/, sirupy /STODAL/, gely /ARNIGEL/ a masti /CICADERMA, TRAUMEEL/ - ty se aplikují obecně známým způsobem.

12. Setkáváte se se vstřícným jednáním nebo odmítáním?

Za dvacet let praxe jsem zažila obojí. Někteří pacienti možnosti homeopatie přeceňují a čekají zázraky ihned. Homeopatie je metoda reaktivní, tedy u nekomplikované akutní virózy zlepší stav za pár hodin, při běžném úrazu urychlí dobu hojení až o jednu třetinu. Ale chronické nemoci s orgánovým postižením nebo s potřebou účinné substituční léčby úplně vyřešit nemůže. I zde lze ale homeopatii s úspěchem použít jako doplňkovou léčbu spolu s ostatními léky, léčení je ale dlouhodobé a vyžaduje vedení zkušeným lékařem homeopatem. Pomoc při léčení chronicky nemocných vyžaduje i aktivní spolupráci pacienta, což někteří odmítají. V mé homeopatické praxi ale převažují spokojení pacienti.

Lékaři v mém okolí byli dříve k homeopatii velmi skeptičtí. To je normální, když něco neznáte, je těžké důvěřovat. Ale protože mám za 20 let mnoho jasných, nevyvratitelných úspěchů, někteří svůj postoj změnili. Posílají mi k léčení své pacienty i příbuzné, někteří přijdou sami. Mnohé jsem inspirovala a přihlásili se do kurzu CEDH. Jsou většinou spokojeni, neboť homeopatie jim rozšířila obzory nejen v medicíně. Ti, kteří začali homeopatika používat ve své praxi, mají větší radost z práce, protože mají více spokojených pacientů.