COVID blues

COVID blues

Mnoho mých spolupracovníků, kolegů a známých COVID prodělalo, někteří z nich se nezotavili dodnes.

Nemocných přibývá, remcalů neubývá a vláda povolává „zálohy“. Ale těm, co jsou již dlouho v první linii dnes a denně už kvapem ubývá sil, fyzických, ale hlavně psychických.

A tak pro ně, nás, pro sebe, jsem našel trochu inspirace, snad povzbudivé. Je to přepracované z jednoho článku o tom, jak se srovnat se zoufalstvím a depresí.

Je to o tom, když je úplně všechno špatně. Chceme se vzdát, ale nedokážeme to, nemůžeme. Nechceme. Ale je potřeba najít sílu dál bojovat a pak, někdy, zas najít štěstí, či aspoň lepší příští…

Prý je dobré si tohle desatero pověsit třeba na ledničku.

1. Dýchej! Jednoduché, prosté. I kdybyste se už nečetli dál, tohle pomůže. Dýchejte. Pomalu nádech, procítit vzduch v plicích a pomalu vydechnout. A párkrát zopakovat. Kyslík do mozku a pohyb. To je to, co potřebujeme.
2. Všechno to pomine. Je to název písničky Radůzy, jejíž online koncert z pracovny mě nedávno strašně potěšil. A hezká písnička – všechno to pomine – dobrý, zlý – jen MY NE… To je základní zákon života. Všechno se mění, nic není stejné jako před chvílí. Špatné dny nejsou napořád, dobré vlny se vracejí. A dokud se nevrátí – dýchejte.
3. Vyhlížejte světlo na konci tunelu. No, momentálně ve špitálech vidět není. Nemusí být vidět dnes, nemusí být vidět ani zítra. Ale přijde. Nekonečné sály mají jen trpaslíci v Pánovi prstenů.
4. Kousek po kousku. Někde jsem to možná četl jako umění malých krůčků. Nočních můr se chceme zbavit hned. Ale tak to nefunguje. Vyhlížejte světýlko na konci tunelu a až se objeví, krůček po krůčku za ním běžte.
5. Buďme na sebe laskaví. Když je nám zle a snažíme se vyhrabat z deprese, zoufalství a beznaděje, věnujeme tomu spoustu sil. A pak najednou zjistíme, že jsme spadli na stejné dno jako předtím. A cesta nahoru začíná znova. Je to normální. Buďme na sebe laskaví A dýchejme.
6. Čas rány nehojí. I když se to říká, ale není to pravda. Smutek, zoufalství a deprese mají poločas radionuklidu z Černobylu. Tisíce let. Někdy se prostě staré rány ozvou se stejnou intenzitou jako kdysi. Myslet si, že čas je kouzelník a vše se spraví je liché a jen nás to drží v minulosti. Když se ozvou staré rány, není to konečná. Je to nová startovní čára!
7. Buďme k sobě upřímní. Děláme chyby, jsme vyčerpaní, zoufalí a naštvaní. Musíme si to přiznat a jít dál. Cesta vede dopředu, ne zpět.
8. Nedělejme zásadní rozhodnutí. Ne teď.
9. Nečekejme, že svět bude jako dřív. Když se vrátí vlna, i ta dobrá, smaže stopy v písku. A my pak musíme udělat stopy nové.
10. Pamatujte a mějte rádi věci, které jste ztratili. V mnoha ohledech životy nás všech už nebudou jako dřív. Svět už budeme vnímat jinak, i svět bude fungovat jinak. A tohle je vlastně nejdůležitější věc. Když člověk projde ohněm, vyjde na druhé straně jiný. Očištěný. Tohle mi evokuje interaktivní výstavu o čarodějnických procesech v Jeseníku, kde návštěvníci po shlédnutí úvodního filmu museli projít dál stěnou z virtuálního ohně. I když to nepálilo, byla to zajímavá zkušenost.

MUDr. Jaroslav Čupera