Oxidační stres, metabolický syndrom a latentní tetanie z pohledu klinické homeopatie

Oxidační stres, metabolický syndrom a latentní tetanie z pohledu klinické homeopatie

Lidský organismus je součástí přírodního kontinua. Účastní se neustálé vzájemné výměny s okolním prostředím. Nejpozoruhodnější ze všeho je, že v důsledku této interakce se naše tělo obnovuje. V každém okamžiku našeho života tak probíhá neustálá výměna všech částí našeho organismu!

Vědecký výzkum dokázal, že naše kosti, které se zdají být skutečně solidním materiálem, se úplně obnoví každé 3 měsíce. To znamená, že zatímco konfigurace kostních buněk zůstává táž, miliardy atomů tvořící kosti volně pronikají tam a zpátky přes buněčné stěny a jsou předmětem neustálé přeměny a výměny. Jaterní buňky se obnoví každých 6 týdnů, nová výstelka žaludku se nám utváří každé 4 dny a povrchové buňky, které se dostávají do kontaktu s tráveným jídlem se obnovují každých 5 minut /proto je žaludek nejcitlivější na aktuální psychickou situaci/. Naše tělo se v zásadě úplně obnoví během 4-5 let.

Lidské tělo vypadá ze dne na den stejně, ale ve skutečnosti je předmětem neustálé obměny a vzájemné výměny s okolním prostředím. Tento proces zahrnuje základní fyziologické funkce trávení, vstřebávání a vylučování. Veškerá obnova je pečlivě řízena. Nemůže tomu být jinak, má-li se tělo obnovit v ustálené formě – jinak by místo těla vznikaly nahodilé shluky částic. Naší fyziologii je vrozená vlastní inteligence, která řídí veškeré funkce v těle. Ta je pravděpodobně velmi výrazně ovlivňována psychikou, jak dokazuje poznání o neurotransmiterech a jiných komunikačních molekulách.

Právě poslední vědecké objevy fyziologie, kvantové fyziky, informatiky i jiných oborů nabízí širší pohled na podstatu fungování našeho organismu. Pohled na lidskou fyziologii uznávající inteligenci za její základ nás přivádí ke konceptu kvantově mechanického modelu těla. Veškeré funkce našeho organismu mají určitý přirozený rovnovážný bod, který je dán právě onou inteligencí.

Uzdravování je proces, při němž se tělo navrací ke svým přirozeným funkcím. Každá buňka našeho těla disponuje schopností rozpoznat, zda v ní došlo k poškození a nastartovat ozdravovací proces ve spolupráci se všemi ostatními systémy organismu. Každý z tisíce procesů, které se účastní uzdravování i toho nejpovrchnějšího poranění je neuvěřitelně komplexní. Např. o srážení krve bylo napsáno již mnoho vědeckých pojednání, ale pravdou zůstává, že lékařská intervence není schopna proces, který se při srážení krve děje, ani napodobit.

Když Hippokrates před staletími prohlásil, že pouze příroda je schopna přinést uzdravení, vyjádřil tím pravdu, která platí dodnes, navzdory veškerému technickému pokroku. Jak přesně tomu odpovídá jedna ze základních myšlenek homeopatické strategie vyjádřena již před 200 lety v § 9 Hahnemannova Organonu:

„Ve zdravém stavu je člověk ovládán duchovní vitální silou /autokracií/. dynamis, která ničím neomezena oživuje materiální tělo a udržuje všechny jeho části v obdivuhodně harmonickém vitálním souladu pocitů a činností, takže náš rozumem nadaný duch, přítomný v našem nitru může tohoto živého, zdravého nástroje volně využívat k naplnění vyššího účelu naší existence.“

Lidské tělo je tedy nástrojem k dosažení vyššího vědomí. Aby se to skutečně mohlo stát, musí být nástrojem pečlivě vyladěným, napojeným na sjednocené pole. S vývojem života na Zemi se postupně vyvinul aerobní metabolismus, který dovolil získat mnohem větší množství energie než metabolismus anaerobní. Umožnil tak další vývoj živých organismů, na druhé straně je však ohrožoval volnými kyslíkovými radikály. Proti jejich toxickému vlivu se vyvinuly účinné ochranné mechanismy.

U člověka je tento systém nejkomplexnější. Vše má smysl a vše dobře funguje, pokud panuje rovnováha.

Volné radikály /VR/ jsou atomy, molekuly nebo ionty s volným nepárovým elektronem. Stabilní konfigurace vyžaduje párové seskupení elektronů, proto se VR snaží chybějící elektron doplnit, nejčastěji vytržením elektronu ze „zdravé“ molekuly. Protože ztráta elektronu je z elektrochemického hlediska oxidace, mají VR oxidační účinek. Převaha VR se označuje termínem oxidační stres.

Za normálních okolností existuje rovnováha mezi produkcí VR a antioxidanty. Převaha jedné i druhé složky vede k poruchám, které mohou organismus vážně ohrozit.

Příklady příznivých účinků volných radikálů:

• zabíjení fagocytovaných mikroorganismů
• aktivace leukocytů
• detoxikace /léků, toxinů aj./
• oplodnění vajíčka spermií
• stabilita endotelu
• jako signální molekuly
• produkce transkripčních faktorů imunitního systému

Některé nemoci a stavy způsobené nerovnováhou volných radikálů:

• ateroskleróza
• diabetes mellitus
• syndrom ischemie - reperfúze
• zhoubné novotvary
• autoimunní procesy aj.

Antioxidační ochrana organismu představuje složitý komplex mechanismů. Vztahy mezi oxidanty a antioxidanty jsou velmi složité a záleží na okolnostech, jak se daná látka projeví. Bez této komplexnosti by nemohlo existovat tvořivé lidské myšlení a emoční cítění.

Organismus má dostatečné množství ochranných mechanismů, které za fyziologických okolností postačí k antioxidační ochraně. Při nemoci, eventuelně při nadprodukci VR mohou však být prolomeny. I v tomto případě je důležitější v první řadě pokud možno obnovit fyziologickou rovnováhu, než suplovat jednotlivé složky. V závažných případech je potřeba obojí.

V březnovém čísle Bulletinu jsem obsáhleji psala o 2 lécích s velmi širokým praktickým využitím v ordinaci praktického lékaře, protože je předepisujeme na základě patofyziologické a patoanotomické podobnosti s významným podílem oxidačního stresu: ARNICA MONTANA, která nejen urychlí hojení krvácivých úrazů a pohmožděnin, ale má své oprávněné místo i u pacientů se syndromem ischémie – reperfúze / kardiochirurgické výkony, hemorhagické CPM, stavy po IM v rámci sekundární prevence/.

CARBO VEGETABILIS je velmi dobrý doplňující lék při stavech nedokonalé oxygenace / kardiopulmonální nedostatečnosti s městnáním ve splanchnické oblasti, stavy hypoxémie a hyperkapnie z různých příčin/.

Podle posledních poznatků je oxidační stres patofyziologickým podkladem i komplexních syndromů, kterým říkáme civilizační nemoci jako je například metabolický syndrom či syndrom latentní tetanie. I zde by klinická homeopatie mohla významně přispět. Posuzuje totiž nemoc a nemocného v celém kontextu. Je prokazatelné, že kořenem těchto syndromů je porucha na ose P/psychika/ – N/nervový systém/ – E/endokrinní systém/ - I/imunita/.

METABOLICKÝ SYNDROM

je onemocnění spojované se zhoubným životním stylem populace s vysokým příjmem a nízkým výdejem energie. Ale v praxi se ukazuje, že toto pravidlo neplatí vždy. Přibývá i postižených osob štíhlých, s dostatkem pohybu, které se nepřejídají. Takže mechanismus vzniku musí být mnohem komplexnější než se předpokládalo. V těchto případech je jedním z hlavních faktorů aktivace sympatiku s dalšími důsledky.

Posun v chápání tohoto problému nastal, když se prokázalo, že endotel není pasivní tkáň, ale že má řadu funkcí včetně funkce endokrinní. Zřejmě nejdůležitějším objevem v tomto kontextu bylo zjištění, že endotelové buňky vylučují mRNA pro tzv. konstitutivní typ NO /nitric oxide/-syntézy: což je enzym katalyzující syntézu oxidu dusnatého. Oxid dusnatý je kromě řady jiných funkcí rozhodujícím regulátorem tonu cévní stěny. Změny jeho produkce zásadním způsobem ovlivňují funkční charakteristiky cévního systému.

Kde, čím a jak je tento proces přesně řízen???!!!

Navíc kromě produkce oxidu dusnatého endotelové buňky syntetizují a produkují ještě řadu dalších hormonálních působců a jiných látek, včetně prozánětlivých citokinů.

Prvním krokem při vzniku AS je ukládání plazmatického LDL do subendotelového prostoru a jeho oxidace . Ty pak zprostředkovávají celou kaskádu reakcí pomocí imunokompetentních buněk a cytokinů. Kombinace různých dějů vede k rozvoji zánětlivých změn v místě vzniku aterosklerotického plátu. Zároveň ale probíhají i reparační pochody.

Celá stabilita plátu je vždy dána rovnováhou mezi ději prozánětlivými a reparačními. Tedy situace není závislá na jednotlivých chemických látkách a patofysiologických dějích, ale na jejich rovnováze.

Jiným zásadním přelomem v chápání etiologie MS byly 2 objevy v 90. letech 20. století.

1. identifikace leptinu jako hormonu produkovaného prakticky výlučně adipocyty. Z toho vyplývá, že i tuková tkáň je velmi aktivním endokrinním orgánem, který se prostřednictvím svých hormonů zásadním způsobem podílí na metabolických regulacích.

2. objev nukleárních PPAR receptorů /nukleární receptory aktivované peroxizomovými proliferátory/. PPARs = peroxisome proliferator activated receptors.

Peroxizomy jsou organely vyskytující se prakticky ve všech buňkách vyšších organizmů. Mají zásadní význam při beta- oxidaci delších a rozvětvených mastných kyselin /mastné kyseliny s kratším řetězcem jsou oxidovány v mitochondriích/, syntéze cholesterolu, žlučových kyselin, strukturálních lipidů a v řadě dalších procesů. Do současné doby bylo identifikováno více než 60 proteinů vyskytujících se v peroxizomech , z nichž více než polovina se podílí na regulaci lipidového metabolismu.

Současné poznatky ukazují, že PPAR působí jako transkripční faktory ovlivňující tvoření genů kódujících celou řadu působců /enzymů, regulačních proteinů – neurotransmiterů/ zapojených nejen v metabolismu lipidů a sacharidů, ale také v regulaci zánětu, nádorového bujení, imunitních dějů, diferenciace buněk apod./

Komplexnost funkce PPAR a jejich výskyt prakticky ve všech tkáních a orgánech lidského těla otevírá možnost vysvětlit propojenost různých složek MS, psychosomatických nemocí, chronického únavového syndromu i autoimunních procesů.

Všechny tyto procesy někde v hloubce začínají funkční poruchou a dnes je mnoha studiemi již prokázán vliv psychického stresu.

A na funkční úrovni působí všechny homeopatické léky. Tyto mají navíc komplexní účinky jak na tělesné, tak na psychické rovině. Proto se mohou vhodně indikované, případně doplněné s další léčbou uplatnit i při léčení výše uvedených nemocí. Metodou volby je homeopatie pokud je proces na počátku. Jsou-li již rozvinuté orgánové změny může homeopatie významně doplnit klasickou terapii.

V této souvislosti si dovolím představit homeopatický lék CUPRUM METALICUM, který jsme lépe pochopila díky jednomu velmi závažnému klinickému případu s dobrým koncem.

Z biochemie víme, že měď je inkorporována v mnoha proteinech a že je součástí mnohých enzymů, hlavně cytochromoxidázy v mitochondrich /regulace tzv. buněčného dýchání/ a superoxid dismutázy metabolizující volné kyslíkové radikály. Jedná se také o regulující oligoelement při imunitních dějích.

V homeopatickém kontextu máme pro CUPRUM klíčové slovo: KŘEČ.

Mezi základní klinické symptomy patří křeče svalů, výrazné paravertebrální kontraktury, tiky, křečovité prekordialgie, broncho a larynngospasmus, hypertenze, abdominální koliky, škytavka, přerušovaný spánek nebo problém s usínáním – nemůže se uvolnit. Je to stav zvýšené sympatikotonie se všemi důsledky. U predisponovaných pacientů, kterým v homeopatii říkáme „citlivé typy“ je i křečovité jednání.

Kasuistika:

Žena r. 1960. Nikdy vážněji nestonala. Znala jsem ji dlouho, chodila občas do naší ordinace na akupunkturu pro nekomplikované vertebrogenní potíže s paravertebrálními kontrakturami. Občas užívala magnesiové tablety a Neurol .

Prodělala závažnou komplikaci po aplikaci nitroděložního tělíska s mědí. Za několik hodin začaly objevovat záškuby ve svalech. Vzala si 3 tablety Magnesia a Neurol a šla si lehnout. Prospala celé odpoledne, vzbudila ji v půlnoci ukrutně silná bolest hlavy, intenzivní tlak na hrudi, křečovité bolesti břicha, dušnost s pocitem, že nemůže pořádně nadechnout ani vydechnout. S obtížemi vstala, aby se napila a vypadla jí sklenice z ruky.

Byla RZP odvezena Neurologickou kliniku, kde byla stanovena diagnóza cévní příhoda mozková s přechodnou levostrannou centrální hemiparesou, nově zjištěná hypertenze /TK při přijetí 200/120/. CT i MR mozku negativní. Zavedena intenzivní hypotonická a antiedémová terapie. 5 dnů byla hospitalizována na jednotce intenzivní péče. Krevní tlak se podařilo snížit, ale ne normalizovat. Zlepšila se hybnost, ale přetrvával hypertonus levé dolní končetiny.

V tomto stavu propuštěna 7 den domů s terapií: TENAXUM, LOCREN, TENZIOMIN, TRENTAL. Subjektivně se necítí dobře, přetrvává tlak do uší, tenzní cephalea, výrazné napětí šíjových svalů, celková slabost, parestezie až křeče aker , trvalá křeč levé dolní končetiny stěžující chůzi. Stálá nausea, nechutenství, kovová chuť v ústech a výrazná zimomřivost. Vnitřní neklid, povrchní dýchání, občasné srdeční palpitace. Nápadná nesoustředěnost, výpadky paměti, nespavost s pocitem jakoby byla zapnuta do zásuvky. Emoční úzkost, existencionální strach. Bojí se, že se nikdy neuzdraví /velmi nápadná změna – před tím to byla žena plná energie a optimismu/. Přes intenzivní terapii přetrvává krevní tlak 160/100 a stále bolí hlava.

V tomto stavu 3 týdny po propuštění z nemocnice navštívila naší ordinaci. Předepsala jsem CUPRUM METALICUM 15 CH 5 granulí rozpustit ve vodě a popíjet v průběhu celého dne. Už druhý den cítila zřetelnou úlevu, hlavně ustoupil pocit vnitřního napětí a zmírnily se bolesti hlavy. Během 5 dnů se téměř normalizoval TK – po dohodě s internistou postupně vysazovala léky a zůstala jen na půl tabletě TENAXUM. Za 14 dní při kontrolní návštěvě říká, že křeče a parestesie téměř vymizely, zůstává jen velká únava, nechutenství, pobolívání hlavy a občas se ji rozostří zrak. CUPRUM ponecháno 1x denně večer 5 granulí rozpustit přímo v ústech a přidáno KALIUM PHOSPHORICUM 15CH 1x denně ráno 5 granulí. Domluvily jsme se na kontrolu za měsíc s tím, že pokud bude mít potíže, ihned zavolá.

Nevolala. Za měsíc říká, že se cítí dobře, TENAXUM musela úplně vysadit, protože se dostávala do hypotenze.

Od této příhody již uplynulo 9 let, daří se ji dobře. CUPRUM METALICUM a KALIUM PHOSPHORICUM bere v nepravidelných intervalech dlouhodobě, občas přijde na akupunkturu, ale paravertebrální spasmy nebývají tak výrazné. Podstatně se zlepšil spánek, což byl dlouhodobý problém i před příhodou . Chodí na pravidelné kontroly TK, dosud je v normě.

Co bylo příčinou tak prudké reakce se nepodařilo přesně zjistit. Žena si vzpomněla, že v dětství spolkla měděný peníz. Mohla to být senzibilizace?

Na základě této zkušenosti jsem použila CUPRUM METALICUM u mnoha dalších pacientů se sklony k sympatikotonii.

Druhý příklad je z jiného konce: stresová událost před mnoha let spustila rozvoj metabolického syndromu.

ACONITUM NAPELUS /oměj šalamounek/ je znám jako jedinečný homeopatický lék neurogenního šoku nebo stavu s velmi rychlým nástupem intenzivních příznaků takřka z plného zdraví. Hlavními příznaky je kardiální eretismus, hypertenze, cephalea, úzkost až pocit smrtelného nebezpečí. Je to výborný lék na vysoké teploty s rychlým nástupem dokud se pacient nepotí, ale i na následky psychických šoků.

Kasuistika:

Žena 55 let přichází pro radu. Má diabetes, hypertenzi, bolí ji klouby, hlavně kolena. Trpí nespavostí, psychicky je velmi labilní, občas má záchvaty panické úzkosti, které ji někdy vzbudí i v noci. Bere mnoho léků. Připadá si jako stařena. Poslední dobou se přidaly zažívací potíže, to ji přivedlo k tomu, že by chtěla klasické léky omezit.

Z celé historie nemoci vystupuje jasně do popředí následující okolnost:

Před 15 lety se jí zastřelil manžel. Našla ho sama v ložnici s prostřelenou lebkou. „BYL TO ŠOK. NIKDY JSEM SE Z TOHO NEVZPAMATOVALA A DODNES NEVÍM, PROČ TO UDĚLAL.“ Za pár týdnů po této události zjištěna hypertenze, za půl roku diabetes. Chodila dlouho i na psychoterapii. Ale potíže v průběhu času narůstaly, léku na tlak přibývalo, 5 let je už na inzulinu, ale glykemie kolísají hlavně při psychické nepohodě.

Pro mne jednoduché řešení – následky psychického šoku: ACONITUM NAPELLUS.

Předepsala jsem ředění 30CH 1x denně 5 granulí večer celý měsíc. Při kontrole říká, že se nápadně psychicky uvolnila, všimlo si toho i okolí. Usíná bez prášku, což se jí dlouhodobě nedařilo.

Dále dostala ACONITUM 200 CH 3 dávky s odstupem 14 dnů. Potom 30CH jen dle potřeby při nespavosti a psychické dekompenzaci. Během 3 měsíců úplně přestala brát prášky na spaní, snížila i SEROPRAM. Při další návštěvě říká, že se stabilizoval diabetes a byla snížena i antihypertenzní léčba. Nejvíce ji překvapilo, že ji méně bolí kolena. Samozřejmě v tomto případě nelze očekávat úplnou úzdravu, ale při doplnění homeopatické léčby se velmi podstatně zlepšila kvalita života této ženy.

Pro mne velmi poučná kasuistika na jedné straně dokazující vliv psychiky na metabolické funkce a na druhé straně účinnost správně indikovaného léku i s velkým časovým odstupem od spouštějící události.

SYNDROM LATENTNÍ TETANIE

V současné době „každodenní chléb“ v ordinacích praktických lékařů. Předepisování hořčíku mnohdy pomůže jen částečně. Na patofyziologické úrovni jsou tyto syndromy také manifestaci oxidačního stresu, s kořenem na metabolické nebo psychické rovině. Abychom dokázali tyto stavy účinně léčit, potřebujeme komplexní přístup, neboť jejich podstata je také komplexní.

• SYNDROM - ne nemoc, ale soubor příznaků
• LATENTNÍ - potencionální
• TETANIE - svalové spasmy, křeče

Manifestní záchvat vzniká při ↓ ionizovaného kalcia a magnesia z metabolických příčin nebo při hyperventilaci často psychického původu vedoucích k alkalóze.

V latentní fázi prokazujeme Chvostkův a Trousseaův příznak. Na EMG mnohočetné odpověďi motorické jednotky, tzv. duplety, triplety. EEG: Pomalé vlny bez hrotů

Nervosvalová ploténka je citlivější na ACCH.

Manifestní záchvat a pozitivní doplňková vyšetření – jasná diagnóza. Ale ani v těchto případech nemusí být substituce hořčíkem dokonale účinná a potíže recidivují při zvýšeném psychickém napětí a emoční zátěži /mnohdy i pozitivní/. Známe definici z učebnic klasické fyziologie, že stres přes limbický systém vyčerpává hypofýzu, která je tím „biocomputerem“ řídícím další procesy v těle.

Je to tedy v podstatě neurastenický syndrom, který postoupil do hloubky nebo spíše začínáme jeho hloubku chápat a prokazovat na ORTOMOLEKULÁRNÍ ÚROVNI.

Latentní fáze bývá provázená polymorfní stesky jako závratě, pocity nejistoty, otupělé vnímání, oprese na hrudi, palpitace, parestesie končetin, stažení hrdla, žaludku, cephalea, pocení, průjmy až kolapsy nejasné etiologie. Každý praktický lékař by dokázal vyjmenovat desítky kasuistik ze své praxe. Jsou to někdy až obtěžující informace a stále dokola se opakující psychické stesky. Tady je jeden příběh z mé bohaté sbírky:

Kasuistika:

Žena r. 1970 – 6 let má zažívací a neurotické potíže. 3x hospitalizována s komplexním vyšetřením. Stav uzavřen jako neurovegetativní dystonie žaludku se syndromem latentní tetanie. Hladinu Mg v krvi má po substituční terapii v normě, ale přetrvává pozitivní EMG nález a psychosomatické potíže. Je v péči psychologa, bere antidepresiva, ale bez podstatného efektu. Na moji otázku.kdy potíže začaly vypráví příběh své životní anabáze. Třikrát během dvou let se stěhovala – to byl pro ni velký stres, stále balit věci a zvykat si na nové lidi a prostředí. Celou dobu manželství řešili bydlení a za pár měsíců na to, co dostali definitivní byt ji manžel opustil. Starali se společně o synovce, jehož rodiče se zabili v autě, a když si muž našel jinou, odešel i s ním. Má u sebe vlastního 11-letého syna, který je teď po odchodu adoptivního bráchy často velmi smutný. To ji trápí a navíc přiznává, že má o syna nezdravou úzkost, čímž ho omezuje. Často pláče, je přecitlivělá na utrpení druhých, není schopná se dívat ani na televizní noviny. Nebývala dříve taková, změnila se až po této náročné situaci. Neví si se sebou rady, snaží se dodržovat doporučení psychologa, ale při sebemenší nepohodě se stavy okamžitě vrátí. Třesou se jí ruce, není schopna vyšívat ani pracovat na počítači. Je jí líto, že svým stavem ničí i syna. Slova lítost a úzkost dává snad do každé věty. Každý lékař, který by absolvoval alespoň základní homeopatické kurzy by věděl, že paní potřebuje CAUSTICUM. Je to jeden z hlavních homeopatických léků chronicky fyzicky, psychicky i emočně vyčerpaných pacientů s výraznou úzkostí a psychickou labilitou. Navíc mi paní po napsání receptu ve dveřích ještě řekla, že už 2x po mírném prochlazení měla obrnu lícního nervu – to je také symptom tohoto léku. Tedy tento lék by mohl předepsat i neurolog nebo rehabilitační lékař, pokud by znal základy homeopatie.

Dostala tedy CAUSTICUM 15 CH 2x denně 5 granulí 14 dnů, pak dlouhodobě 30 CH 1x – 2x týdně 5 granulí. Stav se postupně upravoval, vysadila antidepresiva, není již plačtivá a úzkostná, zažívání se zcela uklidnilo. Spontánně říká, že se po dlouhé době cítí opět sama sebou. Po půl roce kontrolní EMG s fyziologickým nálezem.

Homeopatie je právě jednou z metod, pro niž je celistvý pohled na problém a nemoc základní podmínkou. Psychické stesky pacienta, změna jeho cítění a vnímání v důsledku nemoci jsou cennými homeopatickými symptomy – pomocníky pro nalezení správného homeopatického léku pro konkrétního pacienta.

Předpokladem je připustit, že psychické vlivy mají tělesné důsledky a že popisy mnohých homeopatických léků v Materii medice obsahují i psychické symptomy. A právě praktický lékař je svým pacientům nejblíže, zná jejich situaci, rodinné zázemí a mnoho dalších důležitých okolností, které zatím bez homeopatického přístupu nedokázal využít. Jistěže nemá na komplikované kauzy čas, ale homeopatie se zjednoduší pochopením souvislostí a patofyziologických kořenů. Je to medicínská metoda s jasnými pravidly a zásadami.

Pro praxi praktického lékaře postačí osvojit si několik desítek homeopatických léků a pochopit základy homeopatické strategie. Komplikované chronické případy může praktický lékař konsultovat s lékaři, kteří se na homeopatii specializují.

Pokud nejste úplně vyhořelí a máte-li chuť obohatit svou praxi o účinnou metodu ve správně indikovaných stavech Homeopatická lékařská asociace nabízí ucelené vzdělávání Klinické homeopatie Mezinárodní školy CEDH /Centrum pro vzdělávání a rozvoj homeopatie se sídlem v Paříži/, které realizuje v Praze a Brně. Více se dozvíte na www.hla-homeopatie.cz nebo na www.cedh.org.

Je ještě jeden velký důvod, aby se pokud možno každý lékař, alespoň základním způsobem, seznámil s principy homeopatie, jejími možnostmi a limity. Mnoho pacientů je již v současné době z různých zdrojů o homeopatii informováno., Někteří ji považují za zázračnou metodu, což určitě není – má jako každá jiná metoda své limity!!! Lidé se obracejí dost často na homeopaty nelékaře, což má svá závažná rizika. Základem léčení vždy musí být správná diagnóza a zodpovědnost za stanovenou terapii. Čím více bude lékařů, používajících ve své praxi i homeopatickou metodu, tím menší bude potřeba pacientů hledat jinde.

To byl jeden z hlavních důvodů, proč byla 2. 7. 2007 založena Homeopatická lékařská asociace /HLA/. Sdružuje výhradně lékaře a veterinární lékaře používající ve své praxi také homeopatii /k dnešnímu dni asi 170 členů/. HLA je garantem seminářů CEDH v České republice a členem Mezinárodní Rady klinické homeopatie.

Její hlavní krédo je: Medicína je jen jedna a homeopatie je její součástí!