Klinická homeopatie

Snad není příliš odvážné tvrzení, že medicína je jen jedna. Homeopatie je metoda volby, v případech kdy je potřeba povzbudit vlastní obranyschopnost těla. Pokud je situace kritická nebo obranné síly vyčerpány, musí lékař samozřejmě využít všechny prostředky moderní medicíny s ohledem na starou Hippokratovu přísahu „PRIMUM NON NOCERE“.

Všichni chceme, aby medicína byla vědecká. Nesmíme ale zapomínat, že věda je lidský subsystém, který se neustále vyvíjí, odhalující karty, které na stůl položil někdo jiný. Zdánlivým paradoxem je, že fyzikové zabývající se hmotou na nejexaktnější úrovni, dospěli k závěrům, že všechny fyzikální procesy jsou zcela závislé na aspektech inteligence sjednoceného pole. Dokazují, že veškeré hmotné věci pocházejí z informací a energie. Tyto impulsy energie a informací nejsou hmotné, ač z nich vzniká vše, co považujeme za hmotu.

Současná medicína rozumí často do nejmenších detailů tomu, jak se nemoci vyvíjejí, ale ne vždy tomu, proč začínají. Rozlišujeme příčiny zevní /infekční činitelé, fyzikální vlivy, výživa, sociální prostředí/ a příčiny vnitřní /integrita imunitního systému, emoční vlivy, životní zkoušky a postoje/. Z praxe víme, že jen ten orgán nebo organismus může být zevně napaden, který je vnitřně oslaben, tzv. locus minoris resistentiae.

Právě návrat ke kořenům je velmi důležitý. Protože asi nic v medicíně nevyvolalo tolik rozporů jako polemiky kolem homeopatie. Zakladatelem této metody je Christian Friedrich Samuel Hahnemann, narozený 11.4.1755 v Míšni. Byl to opravdový vědec své doby. Studoval na několika evropských univerzitách. Překládal z 8 jazyků. Znal díla všech významných lékařů dosavadní historie. Věděl, že podle zákona podobnosti léčil už Hippokrates.

Matečné tinktury sloužící jako základ pro výrobu homeopatických léků pocházejí z rostlin, živočichů a minerálů. Výjimečně jsou získány empiricky (např. Hepar sulfur, Causticum, Pyrogenium, Oscillococcinum). Obsahují tedy celý komplex látek, nejen izolované sloučeniny. Každá látka má přesnou strukturu, biochemismus a mechanismus účinku na různých hierarchických úrovních. Dokladují to jak staré lékopisy, tak i výsledky moderních laboratoří zkoumajících působení látek až na molekulární úrovni. Přesný popis původu a účinku homeopatických léků je obsažen v Materia medica homeopatica.

Homeopatická léčba je ve skutečnosti léčbou individuálního terénu. Homeopatie je metoda čistě objektivní, čistě klinická. 

Kazuistiky z praxe...

Přestože základní myšlenkou homeopatie je zákon podobnosti, největší kontroveze se ale týká vlastností ultra-molekulárních ředění. Avogadrova konstanta, tedy počet částic (atomů nebo molekul) v gramech látky, je řádově 1023. V homeopatické terminologii hodnotě 1023 odpovídá zředění 23× (decimálního ředění) nebo přibližně 12 C. Homeopatické přípravky v menším ředění obsahují ještě stopy původní látky; ty s vysokým (ultra-molekulárním) zředěním již pravděpodobně nikoliv.