Homeopatie a epidemická onemocnění

Homeopatie a epidemická onemocnění

Jestliže v roce 1948 americký ministr vnitra Marshall ještě prohlašoval, že svět má nyní všechny prostředky pro vymýcení infekčních onemocnění, ukázala nám budoucnost pravý opak: staré nemoci, které jsme domněle porazili, se vracejí, nové vznikají a celkově jsme daleko od toho, abychom patogeny měli pod kontrolou [1].

Možná si musíme uvědomit, že patogeny, viry i bakterie, s námi tvoří určité ekologické společenství a že nemůže jít o jejich poražení, ale o to, vědět si s nimi rady: podporou našeho imunitního systému a imunity, k čemuž přispívá i očkování.

Vůbec nehledě na to, že v našem těle a na něm je desetkrát více bakterií, než kolik máme buněk. Bakterie jsou pro naši pohodu zásadní, řídí například procesy látkové výměny ve střevě [2]. Z toho důvodu homeopatii také v budoucnu připadne důležitá role, neboť ta ze své povahy neničí patogen, nýbrž pomáhá lidskému imunitnímu systému, aby se stabilizoval a cíleně reagoval. V minulém dílu jsme viděli, jaký byl historický vývoj, a nyní chceme diskutovat o několika novějších studiích.

Homeopatie při sepsi

V Evropě jsou studie akutních infekcí v poslední době ojedinělé, neboť s rozšířením očkování a antibakteriální léčby ztratily z hlediska léčby svou důležitost, kterou zaujímaly ještě na počátku 20. století. Mimo to díky zlepšení hygienických poměrů a stavu výživy není hrozba už dávno tak veliká, jako za dob velkých epidemií v 19. století.

Výjimkou je studie Michaela Frasse a jeho kolegů, kteří zkoumali homeopatickou léčbu při akutní sepsi [3]. V našem kontextu to má význam proto, že sepse je jedním z obávaných následků bakteriální infekce. Většinou k ní dochází tehdy, když si imunitní systém s patogenem neporadí. Konvenční léčba pak také naráží na své hranice a je pouze podpůrná. Nezřídka jsou příčinou resistentní bakterie, proti nimž už nepomáhá žádné antibiotikum ( a nebo jen velmi omezený počet antibiotik pozn. překl. ). Vznikají, protože bakterie mají rezistentní geny, které se pod tlakem léčby antibiotiky aktivují a bakterie je mohou mezi sebou vyměňovat, a protože se bakterie rychle replikují, vždy zůstane jeden kmen, který je pak rezistentní, a ten se může dále rozmnožovat [1, 4].

Studie sepse ve vídeňské Všeobecné nemocnici

Ve studii ve vídeňské Všeobecné nemocnici byla 70 pacientům se sepsí, kteří se dostali na jednotku intenzivní péče, poskytována navíc k běžné konvenční léčbě (včetně antibiotik u obou skupin) buď homeopatická léčba s výběrem léků lékařem, nebo podáváno placebo. Homeopatická léčba probíhala samozřejmě zaslepeně v potenci 200 C dvakrát denně, dokud pacient nebyl propuštěn z jednotky intenzivní péče nebo nezemřel. Měřila se míra přežití po 180 dnech. Tři pacienti, z nichž dva byli léčeni homeopaticky a jeden placebem, nebyli vyhodnocováni, protože data nebyla kompletní. Tito pacienti přežili. Po 180 dnech žilo ze zbývajících 33 pacientů léčených homeopaticky ještě 25, z 34 pacientů léčených placebem ještě 17. Tento rozdíl 76 % vůči 50 % je statisticky významný, počítáno robustním testem.

Studie ukazuje, že homeopatie může být při infekcích očividně i dnes účinnou terapií. Na této studii je zajímavá skutečnost, že homeopatické léky byly podávány ve vysokém ředění a později nebylo podniknuto nic dalšího. Tím byl v této relativně dlouhé době pozorování vidět značný účinek, který je třeba připsat té krátké akutní terapii.

Homeopatie v Indii – epidemie japonské encefalitidy

Jiná je situace v chudších zemích. V Indii hraje homeopatie roli ještě i při infekčních onemocněních, především u virových infektů, proti nimž existuje v konvenční léčbě málo léčebných možností. Také v Indii byl úspěch při epidemiích cholery koncem 19. století jedním z důvodů, který tam vedl k přijetí homeopatie. Od té doby patří homeopatie spolu s tradičními, v Indii zaužívanými způsoby léčby, k zdravotnickému systému.

Proto v roce 1991 požádala indická vláda Ústřední radu pro výzkum v homeopatii (Central Council of Research in Homeopathy – CCRH) o pomoc, když opět vypukla epidemie japonské encefalitidy v indickém svazovém státu Uttarpradéš [7]. Tato encefalitida je způsobena flaviviry, skupinou patogenů, které jsou také zodpovědní i za nechvalně známou horečku dengue. V jihovýchodní Asii se tento virus vyskytuje často a je přenášen komáry. V Indii se epidemie objevovaly pravidelně s úmrtností infikovaných nemocných okolo 30 až 45 %, někdy až 60 %.

V dané zprávě byla u probíhající epidemie zjištěna 21% mortalita. Na základě příznaků 239 hospitalizovaných případů byl pro epidemii stanoven obraz léku, kterému v tomto případě nejlépe odpovídala Belladonna. To je, jak jsme viděli v minulém příspěvku, celek příznaků epidemického onemocnění u všech osob, jak to popsal Hahnemann v §§100–102 svého organonu. Tento lék v ředění 200 C pak byl preventivně podán 322 812 osobám, které žily ve vesnicích nejhůře postižených epidemií. Následně bylo zkoumáno bohužel jen přibližně 10 % z nich (39 250 osob). Z nich nikdo neonemocněl vážně, pouze 14 osob mělo údajně lehké příznaky, které po několika dnech opět zmizely.

Toto není, pravda, žádný zvlášť velký soubor dat. Ale ukazuje, že profylaktické použití, které popsal už Hahneman ve svém organonu – vizte minulý příspěvek této série, má stále význam a očividně může fungovat, pokud je obraz epidemie velice jasný.

Novější přehled ukazuje, že se tyto postupy ještě dnes v Indii s úspěchem využívají. Homeopatická léčba spolu s konvenčním managementem pacientů akutně onemocněných japonskou encefalitidou vykázalo snížení morbidity a mortality o 31 % [8].

Horečka dengue

Horečka dengue je způsobena stejnou skupinou virů rovněž prostřednictvím píchnutí komárem. Patří k horečnatým onemocněním, která mohou vyvolat těžké komplikace jako šok a vnitřní krvácení. Sice existuje očkovací látka, ale ta není všude registrovaná a také není všude dostupná.
Rovněž u tohoto onemocnění vzniklo několik dokumentovaných studií homeopatické terapie, popř. prevence. Jednu z mála srovnávacích studií provedli pákistánští vědci s malou skupinou pacientů s horečkou dengue [9]. Použili kombinaci homeopatických léků v ředění 30 C, které se hodí k obrazu příznaků horečky dengue: Eupatorium, Rhus toxicodendron, Aconitum, Gelsemium, Bryonia, China, Crotalus horridus, Colocynthis a Phosphor.

Tento zásah byl porovnán se samotným konvenčním léčebným protokolem, který obdrželi samozřejmě také pacienti ze skupiny léčené homeopaticky. Studie zahrnovala 50 pacientů, což je velmi málo, a není jasné, jak byla skupina rozdělena. Byla měřena tři objektivní kritéria, počet krevních destiček, počet bílých krvinek a hodnota hematokritu, která označují průběh horečky a signalizují problematický vývoj jako vnitřní krvácení. Hodnoty se v obou skupinách zlepšily, ale u skupiny léčené homeopaticky bylo zlepšení významně větší.

Profylaktické ošetření v Brazílii

V Brazílii byly zveřejněny dvě studie o profylaktickém ošetření, popř. léčbě horečky dengue. V první studii [10] byl v jednom z obvodů Rio de Janeira použit polykomponentní lék, který pokrýval ty nejdůležitější příznaky. Skládal se z léků Eupatorium perfoliatum, Phosphorus a Crotalus horridus, všechny v ředění 30 C. Eupatorium je přitom vhodné pro akutní, první fázi s bolestí kloubů, které se cítí jako rozbité, s horečkou, únavou a obtížemi při dýchání. Phosphorus se hodí pro pozdější stav, když se objeví krvácení a plicní problémy, a Crotalus horridus, který je získáván z jedu chřestýše, odpovídá stavu šoku a těžkého vnitřního krvácení, protože se změní srážlivost krve.
Tyto léky byly podány 129 pacientům s příznaky, kteří se během 5 dnů zotavili a nikdo z nich nezemřel. Normální délka rekonvalescence je 8 dnů a případy úmrtí nejsou vzácností. Kromě toho byla zmíněná homeopatika podána profylakticky 156 000 obyvatel obvodu s odhadovaným počtem obyvatel 180 000. Počty nemocných byly porovnány s počty z předchozích let a ze sousedních obvodů. Byly jasně nižší.

Zatímco tato studie není metodicky zvlášť jednoznačná, poskytuje druhá studie jasnější srovnání [11]. V ní byl podán, opět profylakticky proti horečce dengue, lék Eupatorium 30 C dvěma tisícům obyvatel ( 40 % ) jednoho z obvodů Sao Paula s 4 850 obyvateli. Počty nemocných zde byly samozřejmě porovnány pomocí registru s počty v okolních obvodech a byl proveden výpočet faktoru úbytku. Přitom je srovnáván počet případů, které byly zjištěny v době kulminace nákazy, s pozdějšími případy a byl vypočítán procentuální pokles. V ošetřeném obvodu klesl počet případů o 81 %, v sousedních obvodech činil pokles jen 10 až 48 %, což dělá faktor úbytku v ošetřeném obvodu statisticky jasně větším. Zdá se mi na tom zajímavé, že to fungovalo i přes neúplné ošetření.

Leptospiróza na Kubě

Poslední studie tohoto druhu pochází z Kuby a měla jinou podstatu [12]. Na Kubě, podobně jako v jiných tropických zemích, hraje leptospiróza jako infekční onemocnění velkou roli. Může vyvolat těžkou encefalitidu, zánět plic a sepsi. Příčinou je bakterie, spirochéta, tedy ta skupina bakterií, která je zodpovědná také za syfilis nebo boreliózu. Vyskytuje se tam v hostitelských zvířatech jako psech, koních, myších a krysách, aniž by působila příznaky.

Když je velmi vlhko a všude stojí voda, mohou se spirochéty z moči zvířat držet ve vodě a přes rány nebo kontakt se sliznicí infikovat lidi. Na Kubě i jinde existuje proti této nemoci očkování, ale jednak je účinné jen v 78 % případů a jednak zřejmě nebylo na Kubě možné dopřát toto očkování všem. Je možná rovněž chemoprofylaxe antibiotiky, ale kvůli krátkému biologickému poločasu antibiotik musí být prováděna relativně dlouho a to tehdy také zřejmě nebylo na Kubě možné.

Obrovský národní experiment

Tato studie podala zprávu o obrovském národním experimentu, protože v roce 2007 se situace kvůli tornádům a dešťům rychle zhoršila. Východní část země s 2,5 miliony obyvatel byla prohlášena za oblast, kde dojde k epidemii, západní část země s o něco více než 8,8 miliony obyvateli byla srovnávací oblast, v níž k ničemu nedošlo. Přibližně 3 % lidí z oblasti epidemie byla očkována a dostala chemoprofylaxi. Všichni dostali homeopatickou profylaxi.

V tomto případě profylaxe spočívala v takzvané nosodě z různých leptospirochét. Nosody jsou léčivé přípravky, u nichž je potencován buď patogen sám nebo patologický materiál od pacientů. V tomto speciálním léku to byly čtyři různé kmeny spirochét, které přicházely v úvahu jako příčina. Byly deaktivovány a potencovány. Dotčené osoby obdržely s odstupem 7 až 9 dní dvě dávky léku v ředění 200 C a pak dvě dávky v ředění 10 000 C jako preventivní dávku.

Na této studii je zajímavé, že na Kubě sice zřejmě je příliš málo peněz na očkování, ale zato tam je dobře fungující systém zdravotnické dokumentace, neboť případy v různých částech země byly pečlivě zaznamenány, a tak mohlo být také provedeno dobré statistické modelování. To ukazuje, že v oblasti epidemie činil počet případů v roce 2008 jen 16 % případů oproti roku 2007 ve srovnatelném období, zatímco ve srovnávané oblasti vzrostl na 122 % ve srovnání s předchozím rokem. Modelování časových řad ukazuje jasně přerušený trend růstu. Byl to následek těch 3 % proočkovaného obyvatelstva? To pro vysvětlení poklesu pravděpodobně nestačí, neboť počet případů v proočkovaných vesnicích přesto vzrostl.

Je jasné, že takový národní experiment by v našich politických systémech byl naprosto nemyslitelný. Proto je to také jeden jednorázový soubor údajů, který ukazuje, že s potencovanými látkami lze provádět profylaxi. Homeopatická praxe ovšem káže, že je třeba být s používáním nosod opatrný. Když je použijeme u již nemocných, může se to obrátit proti pacientovi a nemoc se může zhoršit. Proto spočívá klasický přístup stále ještě v práci s léky indikovanými epidemií, nebo s jejich kombinací.

Závěr: Relevantnost pro covid-19

Mohlo by to mít za jistých okolností význam i v současné situaci. Epidemicky relevantní lék pro pandemii covidu-19 ještě není jasný. Na to uběhla příliš krátká doba. V současnosti probíhá několik dokumentačních projektů, o nichž budeme informovat v další části, jakmile budeme mít údaje. Zřejmě i při této epidemii hrají roli klasické homeopatické léky na infekci – Gelsemium, Bryonia, Phosphor, Eupatorium, možná i Lobelia purp. a v Iránu Camphora. Ale to uvidíme.

Harald Walach

Odkazy na literaturu
1. SNOWDEN, F. M. Emerging and reemerging diseases: a historical perspective. Immunological Reviews, 2008. 225(1): s. 9–26.
2. KOMAROFF, A. L. The microbiome and risk for obesity and diabetes. JAMA, 2017. 317(4): s. 355–356.
3. FRASS, M. a kol. Adjunctive homeopathic treatment in patients with severe sepsis: a randomized, double-blind placebo-controlled trial in an intensive care unit. Homeopathy, 2005. 94: s. 75–80.
4. EUROPEAN CENTRE FOR DISEASE PREVENTION AND CONTROL. Antimicrobial Resistance Surveillance in Europe 2016. Annual Report of the European Antimicrobial Resistance Surveillance Network (EARS-Net). ECDC: Stockholm, 2017.
5. LITTLE, P. a kol. Presentation, pattern, and natural course of severe symptoms, and role of antibiotics and antibiotic resistance among patients presenting with suspected uncomplicated urinary tract infection in primary care: observational study. British Medical Journal, 2010. 340: s. b5633.
6. GEFFERS, C. a GASTMEIER P. Nosokomiale Infektionen und multiresistente Erreger in Deutschland: Epidemiologische Daten aus dem Krankenhaus-Infektions-Surveillance-System. Deutsches Ärzteblatt, 2011. 108(6): s. 87–93.
7. RASTOGI, D. P. a SHARMA V. D. Study of Homoeopathic Drugs in Encephalitis Epidemic (1991) in Uttar Pradesh. Central Council for Research in Homoeopathy Quarterly Bulletin, 1992. 14(3&4): s. 1–11.
8. SENGUPTA, M. a kol. Homoeopathic treatment of Japanese encephalitis in the light of recent scientific progress. International Journal of Recent Advances in Multidisciplinary Research, 2018. 5(7): s. 3991–3996.
9. SAEED-UL-HASSAN, S. a kol. Comparative clinical study on the effectiveness of homeopatic combination remedy with standard maintenance therapy for dengue fever. Tropical Journal of Pharmaceutical Research, 2013. 12(5): s. 767–770.
10. SOUZA NUNES, L. A. de. Contribution of homeopathy to the control of an outbreak of dengue in Macaé, Rio de Janeiro. International Journal of High Dilution Research, 2008. 7(25): s. 186–192.
11. MARINO, R. Homeopathy and collective health: The case of dengue epidemics. International Journal of High Dilution Research, 2008. 7(25): s. 179–185.
12. BRACHO, G. a kol. Large-scale application of highly-diluted bacteria for Leptospirosis epidemic control. Homeopathy, 2010. 99(3): s. 156–166.