Základní pojmy užívané v homeopatii

Základní pojmy užívané v homeopatii

Akutní nemoc

• rychle probíhající patologický proces, který vede rychleji či pomaleji k úzdravě, vždy ale v přiměřeném čase (definice z knihy „Chronické nemoci“)

Alopatie

• konvenční medicína, léčebný postup, který není založen na Zákonu podobnosti

Centesimální ředění (označení C)

• viz Potenciace, využívá se ředění v poměru 1:100

Decimální ředění (D)

• viz Potenciace, využívá se ředění v poměru 1:10

Etiologie

• příčina choroby či stavu nemocného, jeden z aspektů výběru homeopatického léku

Homeopatický lék

• lék připravený podle homeopatického lékopisu a předepisovaný podle zákona podobnosti. Výchozí substance pro výrobu homeopatického léku pochází z minerální, rostlinné či animální říše, a také z původců či produktů nemocí.

Homeopatie

• léčebný postup objevený a definovaný dr. Samuelem Hahnemannem (1755 - 1843). Předpis léku je založen na Zákonu podobnosti a spočívá v podání minimální dávky příslušného (potencovaného) léku.

Chronická nemoc

• nemoc, často s nepostřehnutelným začátkem, která dynamicky a postupně vychyluje živý organismus ze stavu zdraví

Chronický způsob reakce

• viz Chronická nemoc – vývoj nemoci či nemocí v průběhu času u konkrétního nemocného

Individualizace

• výběr příznaků, které charakterizují nemoc konkrétního pacienta

Infinitezimální

• nekonečně malý, přeneseně homeopaticky ředěný, dynamizovaný

Infinitezimální dávka

• nejmenší dávka s kvalitním léčebným efektem bez nežádoucích vedlejších účinku, kdy je výchozí substance zředěna za hranici tzv. Avogadrova čísla

Klinická homeopatie

• léčebná metoda zohledňující patofyziologické a psychosomatické kontexty nemoci a nemocného

Konstituce

• souhrn fyzických a psychologických charakteristik jedince, včetně jeho reakcí na podněty vnějšího prostředí či okolnosti každodenního života

Materia medica

• soubor známých informací o účincích homeopatických léků a jejich léčebném využití, většinou v knižní podobě

Modalita

• okolnost, která vede ke zlepšení či zhoršení klinického příznaku nemocného

Monokomponentní homeopatický lék

• homeopatický lék vyrobený z jediné výchozí substance

Obraz homeopatického léku

• soubor informací o účincích homeopatického léku na fyzické, psychické i emocionální rovině. Zdrojem obrazu homeopatického léku jsou informace o toxikologických vlastnostech výchozí substance, informace ze Zkoušky léku a znalosti o klinickém použití daného léku.

Organon léčebného umění

• základní dílo dr. Samuela Hahnemanna (1755 - 1843) shrnující základní principy homeopatické léčby, první vydání v roce 1810

Patogeneze

• viz Obraz homeopatického léku

Polychrest

• v praxi velmi často používaný homeopatický lék, lék který má velké množství příznaků

Polykompozitní homeopatický lék (též polykomponent)

• homeopatický lék složený z více monokomponentních homeopatických léků. Většinou se používají k léčbě určitých nemocí (chřipka atp.), nejsou předepisovány na základě Zákona podobnosti

Potence (ředění)

• stupeň potenciace homeopatického léku, počet opakování jednoho kroku Potenciace

Potenciace (dynamizace)

• postup výroby homeopatického léku, který spočívá v postupném ředění a protřepávání roztoku výchozí substance

Repertorizace

• výběr homeopatického léku s pomocí Repertoria

Repertorium

• seznam klinických příznaků a jim odpovídajících homeopatických léků

Zákon podobnosti

• základní princip homeopatie. Látka, která je schopna při experimentu na zdravém jedinci vyprodukovat určitý soubor příznaků (nemoci), je schopna léčit podobný soubor příznaků (nemoci) u nemocného jedince a to při použití infinitezimální dávky.

Zkouška léku

• definovaný postup, na jehož základě se zjišťují účinky zvolené substance na zdravých dobrovolnících, součást obrazu léku