Střípky z historie…Homeopatický lék „Solanum malacoxylon“

Střípky z historie…Homeopatický lék „Solanum malacoxylon“

V roce 1898 Francois Ligniére, francouzský veterinář, popsal endemickou chorobu, decimující stáda hovězího dobytka na argentinských pampách – enteque seco. Tato nemoc se mimo jiné vyznačovala ztuhlostí končetin, neschopností chodit a hyperkalcemií. V roce 1927 von Collier objevil původce této choroby. Zvířata totiž okusovala listy keře Solanum malacoxylon. V roce 1981 Gilbert Benyamine, lyonský lékař, začal používat tuto rostlinu v homeopatických ředěních k léčbě kalcifikující periartritidy ramenního kloubu, zvané dnes „syndrom rotátorů“.

Od té doby lékaři i fyzioterapeuté odborníci v homeopatii tento lék předepisují k léčbě:

• kalcifikujících tendinitid (záněty šlach)
• periartritídy ramenního a kyčelního kloubu (zánět okolí kloubu)
• acromiodeltové bursitidy (zánět tíhového váčku na kloubu připojujícím klíční kost k rameni)
• chondrokalcinózy (onemocnění kloubů vyvolané zvýšeným ukládaním vápenatých krystalů).

Rostlina, Solanum malacoxylon, byla v minulosti využívána i v alopatii, a to pro svůj kalcifikační účinek při špatné absorpci vápníku, hypoparathyroidě a hypokalcemii.