Homeopatická Lékařská Asociace

Homeopatická lékařská asociace

Je sdružení lékařů praktikujících klinickou homeopatii.

HLA si klade za úkol zastřešit klinickou homeopatii a podporovat její zastoupení v každodenní lékařské praxi.

Proč je to důležité?!:

  • Nacházíme se v době, která hledá východiska pro udržitelný rozvoj. Zařazení klinické homeopatie do medicíny by tomuto procesu mohlo výrazně prospět.
  • Náklady na lékařskou péči enormně narůstají a při tom léčíme i jednoduché nemoci drahými léky s častými vedlejšími a potlačujícími účinky. Přitom existuje metoda, která dokáže jednoduše a efektivně povzbudit vlastní obranyschopnost těla, a tou je právě klinická homeopatie.
  • Přibývá autoimunních chorob, imunodeficientních stavů a komplexních syndromů, které vybízejí k hledání holistických způsobů léčení. Klinická homeopatie, která je založena na pochopení hlubších psychosomatických a patofyziologických souvislostí, právě takovou metodou je.
  • Žijeme v době rozvoje energoinformačních technologií, který umožnila změna paradigmatu ve fyzice. Medicína tyto technologie sice využívá, ale paradigma zatím příliš nezměnila.
  • Je čas a potřeba naplnit slova zakladatele informatiky Wernera Heisenberga, který v knize Fyzika a filozofie píše: „Budoucnost věd filosofických a medicíny je v tom, že musí zahrnout ducha kvantové mechaniky“.

Homeopatická lékařská asociace byla založena 2.7.2007

  • Sdružuje výhradně lékaře a veterinární lékaře.
  • Hlavní snahou je začlenit homeopatii do systému medicíny.

Cílem Homeopatické lékařské asociace je:

  • aby každý lékař znal homeopatii, její možnosti a limity
  • aby každý pacient dostal presně ten lék, který je pro nej v danou chvíli nejlepší a nejšetrnejší bez ohledu na to, zda je homeopatický či jiný
  • aby zodpovedné instituce počítaly s homeopatií jako s regulérní medicínskou metodou

ANKETA:

Znáte OSCILLOCOCCINUM?

Za každým novým vynálezem je příběh hledajícího člověka. Nejinak je to i s objevy nových léků. Víte, jak přišlo na svět Oscillococcinum?

Původ léku Oscillococinum sahá až do doby španělské chřipky v roce 1919. Doktor Joseph Roy, armádní lékař, který byl velice zaujatý výzkumem, se pokoušel nalézt u nemocných mikroba způsobujícího chřipku, aby z něj připravil vakcínu. Měl za to, že v krvi svých pacientů opakovaně pozoroval jistého oscilujícího mikroba, o němž se domníval, že je za toto onemocnění zodpovědný. V té době byla divoká kachna – pižmovka velká – považována za možného nosiče chřipky. Proto se doktor Roy při svém výzkumu zaměřil na autolyzáty jater a srdce těchto kachen ve víře, že v nich najde tohoto oscilujícího mikroba, kterého nazýval „oscillokok“.

Později se ukázalo, že nositelem chřipky není mikrob, nýbrž virus, a že tento „oscillokok“ byl pravděpodobně pouze neškodný diplokok. Avšak, jak se již v mnoha případech v historii stalo, tento omyl umožnil Josephu Royovi testovat homeopatický lék, který je skutečně účinný proti chřipce.

A tak se zrodil nový lék – Oscillococcinum 200 Dr. Josepha Roye. Později se nazýval Oscillococcinum 200 a nakonec jenom Oscillococcinum. Dvousté ředění se v té době v homeopatii běžně používalo. Připravovalo se podle Korsakovské metody – takzvané metody jedné láhve – a tato metoda se při přípravě léku Oscilloccocinum používá dodnes.

V roce 1931 požádal Dr. Joseph Roy o udělení patentu.

Lék Oscillococcinum si velmi rychle získal velký úspěch u lékařů i pacientů, kteří ho dodnes používají i k léčbě jiných virových onemocnění.

V roce 1944 se léku Oscillococcinum dostalo prvního úředního potvrzení a od té doby se začalo jeho používání rozšiřovat do mnoha zemí. používá se jak v USA, tak v Rusku, jak v Evropě, tak v Africe.

Proč je Oscillococcinum tak účinné a nevyžaduje individualizaci, jako většina ostatních homeopatických léků?

Tento lék obsahuje obrovské množství homeopaticky potencovaných aminokyselin a dalších působků, které zvyšují potenciál obranných mechanismů, hlavně enzymů. A správně fungující enzymatické systémy jsou nejúčinnějším doplňkem imunitního systému. Enzymatické systémy jsou „standardizované“ fungují u všech lidí stejně, zde není potřeba individualizovat. Je to zcela v souladu se základní poučkou klinické homeopatie, že patofyziologická shoda má přednost.

Jaká je vaše zkušenost?

Medicína si od svého vzniku klade za cíl bojovat s nemocemi a starat se o zdraví. V posledních letech převládá i v medicíně boj nad prevencí. Položme si společně otázku, zda je to tak vždy správné a adekvátně účinné. Bylo vynalezeno tisíce a tisíce nových léků, ale nezdá se, že by lidstvo jako celek bylo zdravější. Přestože mnohé nemoci vymizely, nové jsou stále komplikovanější. Proč?

Účinná prevence je spíše teoretická než praktická záležitost.

Ukazuje se, že celá situace potřebuje jiný úhel pohledu, nové přístupy, změnu paradigmatu.

Léta se vytváří nerovnováha v důsledku převahy materialistického přístupu ke světu, k životu i k medicíně. Jak říká malíř Jan Zahradník: „Materiální pokrok lidstva jde kupředu raketovým pohonem a duše za ním belhá pěšky.“

V medicíně by neměl být předmětem experimentu izolovaný orgán, ale člověk a zejména člověk nemocný, zkoumaný ve své celistvosti s jeho individuální citlivostí a reaktivitou. Tato kritéria zcela splňuje klinická homeopatie. Je to experimentální metoda založena na hlubším pochopení patofyziologických souvislostí na jedné straně a zohlednění psychických faktorů ovlivňujících všechny pochody v těle, na straně druhé.

Je často zpochybňována jako nevědecká, protože nebyl ještě přesně prokázán způsob účinnosti infinitezimálního ředění homeopatických léků. Ale to by měl být spíše úkol pro vědce než pro lékaře.

Je nutné připustit, že věda je lidský subsystém, který se neustále vyvíjí, odhalující karty, které na stůl položil někdo jiný. Z matematiky víme, že dosadíme-li do rovnice s neznámou absolutní číslo, vyjde nesmysl. Kolik neznámých máme ještě v medicíně? A neabsolutizujeme někdy příliš poznatky vědou již překonané? Kvantová fyzika už dokázala, že nejdůležitější jsou ty procesy, které v materiálním měřítku nejsou vidět a že informace za určitých okolností dokáže změnit strukturu systému. Akceptujeme vždy tyto novodobé poznatky, které vedly ke vzniku nových technologií i v našem medicínském myšlení?

Je nutné připustit, že homeopatie v rukou zkušených lékařů funguje už 200 let a bylo nashromážděno značné množství experimentálních a klinických faktů publikovaných v četné literatuře v různých jazycích.

Akutní medicína udělala v poslední době obrovský pokrok. Můžeme totéž říci i o léčení chronických nemocí? Proč narůstá výskyt alergií, imunodeficitních stavů, chronického únavového syndromu a jiných komplexních diagnóz? Nesouvisí to nějak s filosofií našeho současného života, života celé naší civilizace i medicíny?

Homeopatie je metodou volby v rukou lékaře v případech, kdy je potřeba povzbudit vlastní obranyschopnost těla a řešit funkční potíže. Základem léčení je vždy správná diagnóza. Pokud je situace kritická nebo obranné síly vyčerpány, využívá samozřejmě všechny prostředky moderní medicíny s ohledem na starou Hippokratovu zásadu „primum non nocere“. Problém je v míře a správném rozlišování. V moderní medicíně mnohdy používáme příliš těžké „zbraně“ na nekomplikované případy. Tím riskujeme, že nám dojde munice nebo, že organismus bude našimi zásahy příliš vyčerpán.

Zařazením homeopatie do klinické praxe se značně rozšíří arzenál účinných a šetrných prostředků terapie. Pomocí homeopatické léčby lze účinně řešit funkční syndromy, které pak nepřecházejí do chronicity a posilovat komplexním způsobem obranyschopnost.

Medicína by měla být jen jedna a homeopatie její součástí.

MUDr. Hana Váňová, předsedkyně H.L.A.
Copyrights © 2007-2017
Všechna práva vyhrazena Homeopatická lékařská asociace, z.s.